Příběh

Krev tekla proudem, a jediný, kdo z té války profitoval, byla bohyně smrti, Lims-Kragma. A začalo to tím, že se vrátil legendární vůdce temných elfů Murmadamus, abu znovu peklomory sjednotil a povolal na tento svět zpátky Valheru, pradávné bohy. Ovšem válka samotná začala tím, že temní elfové vyslali vraha, aby zabil Aruthu (člověk, kterého se nejvíce obávali díky jeho velitelským schopnostem), jenže vrah místo Aruthy trefil jeho nastávající Anitu. Střela byla napuštěna smrtícím, rychle působícím jedem. Pug sice dokázal postup jedu zpomalit, ale ne nadlouho a tak začala výprava za lékem.

Výprava se vydala ke knihovně, centru vědění. Knihovnice byla poněkud nervózní z tolika lidí kolem, ale nechala se přemluvit, že recept na lék najde, pokud jí dají dostatek času. Bohužel ke knihovně dorazili temní elfové i se svými gobliními spojenci a takovéto setkání se nedalo vyřešit jinak než mečem. Bitvu nakonec vyhrálo Království a Arutha zjistil, co je třeba na záchranu Anity – stříbrný trn, rostoucí jen v posvátném jezeře u Perkalienu, hlavní bašty Murmandamovy.

Po prohrané bitvě se mezi temnými elfy rozšířil zmatek, ale sebrali své síly a začali dělat vše pro to, aby nějakým způsobem oslabili Pugovo kouzlo, což se jim částečně povedlo, Arutha měl tedy stále méně a méně času. Vyslal tedy tajnou výpravu za stříbrným trnem, slouženou z trpaslíka Dolgana, svého bratrance Martina Dlouhého luka, Jimmyho Ručky a několika elfů, které poskytl elfí královský pár Tomas s Aglarannou jako průvodce, doufaje, že malá skupinka pronikne k jezeru nepozorovaně.

Obyvatelé Království ovšem také nezaháleli, a povedlo se jim naopak trochu Pugovo kouzlo upevnit, ale času bylo méně a méně a všem začalo být jasné, že výprava neuspěla, muselo se vymyslet další řešení.

Aruthovi se povedlo získat lektvar, který ho na chvíli ochrání před nepřátelskými smysly, dokud se nedotkne vody z posvátného jezera. Zorganizoval tedy falešné výpady na pevnosti temných elfů (peklomorů) a goblinů, zatímco sám pronikl neviděn až k jezeru, ponořil se do něj a po chvilce hledání našel co hledal. Rychle s lékem běžel za Anitou, měl již nejvyšší čas. Po návratu do Rillanonu sdělil smutnou zprávu o smrti přátel, kteří se vydali za trnem - našel ostatky Martina a Dolgana, ale po zbytku výpravy jakoby se slehla zem.

Jenže do peklomořího jezera nemůže nikdo vstoupit, aniž by to jejich kněží nezaregistrovali. Sebrala se tedy opět celá temná strana a táhla na Rillanon, hlavní město Království a místo, kde ležela nemocná Anita.

Arutha doběhl včas, Anita se stihla uzdravit, ale pár minut poté, co otevřela oči jí je zase zavřela peklomoří a gobliní armáda, která dobyla Rillanon.

O tom, co bylo potom, se mluví jen šeptem. Mluví se o Tsuranech, kterým se povedlo dostat domů na Kelewan, ale po konci války se Trhlina zbortila, pravděpodobně z důvodu přetížení. Vypráví se o kouzelnících, mizích jako stín či proměňujících se v černé ptáky, artefaktech z dob Valheru, výpravách za záchranou ostatků a zbraní padlých hrdinů, hrozných bitvách, nesčetných dobýváních, ale o moru se nemluví skoro vůbec.

Do Midkemie se přihnala strašlivá nákaza, na mor umírali všichni stejně, světlý jako temný. Všem svitla naděje, když se objevila poněkud pomatená stařenka tvrdící, že dokáže všechny této nákazy zbavit. To samozřejmě chtěli všichni, a tak se opět před knihovnou setkaly všechny armády v bitvě, která je známá jako „Bitva o babku“. Tuto bitvu vyhrálo Království, čímž úplně zdecimovalo temné elfy a gobliny. Musíme ale říct, že vítězové na tom nebylo o moc lépe než poražení, protože celou válku si vedly strany stejně a jediné, co mělo Království navíc, byla právě bitva o babku...