Příběh

Apokalypsa byla blízko. Ale jak to tak v epických příbězích bývá, nějaká cesta (velmi zoufalá, nejistá a téměř nemožná, samozřejmě) se přece našla. Svržený král Lyam vyhledal starého mága Puga a pro záchranu země ho požádal o největší kouzlo jeho života (které samozřejmě vyžadovalo mimo jiné různé ohýbání dimenzí a podobně). A jak to tak v epických příbězích bývá dále, Pug se sice chvíli ošíval, ale pak kouzlo provedl. Jak ale člověk znalý epických příběhů jistě očekával, nepovedlo se to tak úplně na sto procent — dimenze se ohnuly a zkroutily, staly se různé neuvěřitelné, nepopsatelné a velmi fascinující věci… a když se Lyam vzpamatoval, zjistil, že se nepřesunul Valheru, ale on. V prostoru i v čase.

Lyam a jednotky, které mu zůstaly věrné, se přenesli znovu na Zlatou zemi — do minulosti. Přesněji právě do momentu, ve kterém skončil Pugovo minulé kouzlo. A tak se Lyam octne spolu s Aruthou (který ještě vůbec neví o vzácném kovu vyiriu a nepomýšlí na žádný palácový převrat) a s armádami království opět odříznut v cizí zemi, v tuhé zimě, bez zásob, ale také bez Valheru. Proto ví, že je třeba opět najít způsob, jak otevřít Trhlinu zpátku domů, ale že je také třeba za každou cenu zabránit Baverbům a Peklomorům, aby vyvolali temnou mocnost, a Aruthovi, aby se dozvěděl o vzácném kovu, který by podnítil jeho imperialistické myšlenky… Svůj vlastní plán má ale i navrátivší se náčelník Sven Svensson. Všechno má své meze, i spojenectví s cizinci, kteří udělali – či vlastně v budoucnosti udělají – z jeho milé domoviny kůlničku na dříví. A proto si umane cizince co nejrychleji zničit, aby se minulost znovu neopakovala.

Místní nic netušící kmeny Baverbů a Seveřanů se zděsily, když uviděly armády vetřelců, co se objevili na jejich lovištích. Avšak také se objevil hrdina jménem Sven Svensson, který porazil stávajícího náčelníka seveřanů a dosedl na jeho místo. Následkem toho došlo k něčemu, co se nestalo, kam až sahá paměť nejstarších pradědů a prabab – kmeny seveřanů a Baverbů zakopaly válečnou sekeru a Sven Svensson s nejvyšším baverbským válečným náčelníkem přísahali, že cizince porazí a snědí srdce jejich krále. Nadcházející jaro bude kruté a země bude opět pít krev…