Příběh

Převrat byl v království nakonec potlačen a – jak to tak už při nepodařených revolucích bývá – jeho iniciátor sťat (protože i dobrotivost dobrotivého krále má své meze). Seveřané za pomoc získali území (především proto, že dobrovolně by neodešli). Brumovi bývalí spojenci se včas přidali na vítěznou stranu, diplomaticky přiznali, že se mýlili, káli se za to, že včas neprohlédli Brumovy lsti a ti z nich, komu se na Midkemii vlastně líbilo, přiznali věrnost jedinému pravému králi, za což jim bylo povoleno v Království zůstat. Jiní odešli zpět do Zlaté země.

Do Zlaté země odešli i nejvěrnější spojenci Cecila Bruma, kteří se na počest svého popraveného vůdce nazvali Brumovci a v zapadlých horách, kde rostou jen lišejníky a ovce, tajně přemýšlí o ovládnutí světa. (Ti méně zavilí stoupenci se spokojili s tím, že na počest svého velitele nosí doma potajmu červené bruchy.) A povídá se, že do Zlaté země odešla i ztracená část vybavení královské laboratoře, kde před válkou mágové zkoumali, jak se to má s těmi realitami a dimenzemi.

Země konečně získala potřebný klid na zotavení z konfliktů. Mladí zestárli a staří zemřeli; krále na trůně nahradil jeho syn. Království začalo znovu prospívat, lidé se začali množit a také znovu věřit tomu, že časoprostorová magie je dobrý nápad. A tak se stalo, že jednoho roku, když byla zrovna všechna nebeská tělesa v tom správném postavení, královští mágové otevřeli další trhlinu na docela nový, neprobádaný svět. V zájmu civilizace se vrhli do bádání. Jaké bylo jejich překvapení, když kromě původních obyvatel – jakéhosi pouštního národu – objevili i následovníky Cecila Bruma. A co víc, Brumovci si kladli na objevený svět nárok! Opět začalo zbrojení a povolávání starých i nových spojenců... Přichází zajímavé časy.